Moudrá rada pro všechny od zkušeného trampa a chataře, jídla se dají konzumovat v tropickém počasí i vlažná. Neubere jim to nic ze své velebné chuti. Tuhle radu mám od legendárního pisničkáře Jardy Mottla.

Jejda, dle Vašeho perexu jsem otrlý pes, protože mám ráda prasečí plíce To mne, jako pejskařku, neuráží. Když má maminka dělala pajšl jako guláš, byly tam plíce, srdce i játra. Vždy jsem nejdřív vyjedla plíce, pěkně tam chrupkaly plicní cestičky, dorazila se srdíčkem a játra vytěsnila na okraj talíře. Jasně, byly k tomu knedlíky. Ale kdepak dnes pajšl koupíte? To tak argentinský steak 300 g. za týdenní výplatu (v mém případě). A když babička zabíjela pašíka...z ovaru jsem brala plíce a jazyk.

Doufám, že nejste panička, která nedá přivonět a kostičku oblíznout svému pejsáčkovi. Už jen pro ty prosebné oči, ale ty já taky dovedu.

- Každý je to, co jí!

- Takže jsem prase?

- Spíš kanibal!

Přeci se nepopereme mezi sebou, i dvě prasata se můžou dohodnout. Po dobu prasečího mlsání uzavřeme pakt o neútočení.

Děláš mi chutě! Díky vedru se hub nedočkáme, nezbude, než ta hlíva. Je výborná

To si tak Jitko neber, uděláš něco jiného a ono to bude taky šmakovat

Tak osrdi po vidensku neznam, ale meci ceske plicky, pajsl ci Bäuschel  v Oberösterreich bych dal rovnitko. Jen ten knedlik tam maj jinej, ale kterej je lepsi prenecham jinejm specialistum.

Jaký by měl být rozdíl? I když předci 300 let úpěli, kuchyni máme společnou, tudíž středoevropskou, co nám chutná. Pajšl s chlupatým nebo karlovarským knedlíkem je též poživatelný pro mlsné jazýčky.